Než vylezete na první cestu Před samotným lezením se rozlezejte. Ne na stěně, ale na zemi a na nízkých chytech. Kroužky zápěstími, rameny, kyčlemi. Deset minut stačí. Pak si projděte pravidla jištění – i když lezete jen bouldering, kde se nevážete. Většina hal má úvodní instruktáž pro nováčky a je hloupé ji přeskočit. Naučíte se padat, stát pod stěnou a nenechat se trefit od někoho jiného. Pád na žíněnku není selhání, je součást tréninku.
Malá předsíň neznamená, že se v ní nedá udržet pořádek. Problém bývá jinde: boty a bundy zabírají místo, které není nijak vymezené, a tak se hromadí tam, kde zrovna stojí člověk. Řešení nezačíná nákupem dalšího nábytku, ale tím, že si nejdřív změřte hloubku a šířku volné stěny. Právě podle těchto rozměrů se rozhoduje, co se do prostoru vejde, aniž by překáželo při otevírání dveří.
Odradit se nenechte tím, že soused na vedlejší cestě přeleze za minutu to, co vy řešíte deset. Každý začínal stejně. Soustřeďte se na jednu cestu, rozložte si ji na tři pohyby a zkuste je spojit. Když to nejde, zkuste jinou a vraťte se za týden. Pokrok v lezení není lineární, ale přijde, pokud chodíte alespoň dvakrát týdně. Po prvních návštěvách bolí předloktí a prsty. To přejde. Bolest v kloubech ne – tam zastavte a nechte si poradit od někoho zkušenějšího.
Na konci sezení protáhněte předloktí, ramena a záda. Dejte si pauzu alespoň jeden den. A hlavně: neberte první neúspěch jako konečný verdikt. Umělá stěna je jen nástroj, ne zkouška osobnosti.
Hromada dřeva není zeď. Pokud polena narovnáte do těsného bloku a z boku je obložíte dalším dřevem, vzduch projde jen po povrchu a vnitřek zůstane vlhký až do jara. Skládejte polena tak, aby mezi nimi zůstaly mezery a aby hromada stála na podkladcích — paletě, trámech, prostě čemkoli, co drží spodní vrstvu nad zemí. Spodní polena nasáknou vlhkost z půdy během pár týdnů a pak hnijí, i když je nahoře všechno suché.
Zanedbaná výměna se neprojeví hned. Kapalina s vodou funguje dobře, dokud se nezahřeje. Při prudkém brzdění z kopce nebo při opakovaném brzdění se voda začne vařit a v systému vzniknou bubliny. Pedál propadne, brzdy přestanou účinkovat. Kromě toho voda způsobuje rezivění pístků a válečků. Zrezivělý pístek se zasekne, brzda na jednom kole přestane přibržďovat nebo začne pálit kotouč. Oprava pak znamená výměnu třmenů, hadic a někdy i hlavního válce.
Jak poznat, že je kapalina na konci životnosti Vizuální kontrola stačí jen orientačně. Čerstvá kapalina je čirá, žlutá až jantarová. Postupem času tmavne do hněda. Tmavá barva ale není spolehlivý ukazatel — některé kapaliny mění odstín už po pár měsících a přitom stále vyhovují. Rozhodující je obsah vody, který změří tester nebo vlhkoměr. Ten se v servisu nasadí na nádržku a během chvíle ukáže procenta. Nad dvě procenta vody je kapalina pro běžné ježdění nevhodná, nad tři procenta je riziková i pro klidnou jízdu.
Před koupí si vezměte dítě do prodejny a vyzkoušejte vše v reálném provozu: zapněte pás, zabrzděte, složte a rozložte kočárek, nakloňte ho. Pokud prodejce nedovolí vyzkoušet, raději odejděte. Bezpečnostní prvky nejsou o ceně, ale o tom, zda fungují ve chvíli, kdy je potřebujete.
Brzdová kapalina je hygroskopická. To znamená, že pohlcuje vlhkost ze vzduchu. Každý rok tak do okruhu pronikne určité množství vody, i když je systém na pohled těsný. Voda snižuje bod varu kapaliny a zároveň způsobuje korozi vnitřních částí brzd. Proto se výměna neřídí jen ujetými kilometry, ale především časem.
Většina výrobců předepisuje výměnu po dvou letech bez ohledu na nájezd. U vozů s vyšším zatížením, častým brzděním ve městě nebo jízdou s přívěsem je vhodné interval zkrátit na rok a půl. U starších vozů, kde není jasná servisní historie, je bezpečné vyměnit kapalinu okamžitě po koupi. Nalévat novou kapalinu nad starou nemá smysl — mícháním se jen znehodnotí i ta čerstvá.
Při výměně se vyplatí postupovat důkladně. Kapalinu je nutné odsát z nádržky, dolít novou a potom ji protlačit systémem přes odvzdušňovací šrouby na každém kole. Jen tak se dostane i do vedení a do třmenů. Kdo jen odsaje nádržku a dolije novou, vymění sotva třetinu objemu. Odvzdušňovat se musí v předepsaném pořadí, obvykle od kola nejdál od hlavního válce. Vzduch v systému se projeví měkkým pedálem a delší brzdnou dráhou.
Praktický tip na závěr: při výměně si poznamenejte datum a typ kapaliny na štítek a nalepte ho pod kapotu. Příští výměna se tak nebude odhadovat. Kapalinu skladujte jen v originálním uzavřeném obalu a po otevření ji spotřebujte nejpozději do několika měsíců — i ona sama pohlcuje vlhkost. Pokud si na výměnu netroufáte, svěřte ji servisu, ale trvejte na tom, aby odvzdušnili všechna kola.
If you treasured this article so you would like to get more info about číst dál please visit the page.